Poslechněte si tento článekPokud se obžalovaná přiznala vinnou ze spiknutí za účelem nezákonného provozování nelicencovaného obchodu s převodem peněz, musí být žádost vlády o restituční příkaz jako součást jejího trestu zamítnuta, protože její chování nepředstavovalo „vlastnický trestný čin“, a proto nespadalo pod rozsah povinných restitucí, jak je předpokládá zákon o povinných restitucích obětí.
„Vláda žádá o nařízení restituce jako součást rozsudku obžalované Danielle Ligginsové za spiknutí za účelem nezákonného provozování nelicencovaného obchodu s převodem peněz podle 18 USC § 371 a 18 USC § 1960. Liggins tvrdí, že restituce by neměla být nařízena a alternativně by jí mělo být přiděleno jedno procento z plné odměny. Spor se týká toho, zda zločin, za který byla odsouzena, spiknutí k nezákonnému provozování nelicencovaného podnikání pro převod peněz podle 18 USC § 371 a 18 USC § 1960, je „přečinem proti majetku“ podle zákona o povinném navracení obětí („MVRA“ ), 18 USC §3663A. Na základě konkrétního nelicencovaného obchodu s převodem peněz, kterým se Ligginsová zabývala, její porušení 18 USC §1960 nespadá pod MVRA. …
„Soud začíná tím, že zvažuje, zda provozování nelicencovaného podnikání v oblasti peněžního převodu podle 18 USC § 1960 představuje „přečin proti majetku“ ve smyslu MVRA. …
„Na rozdíl od zákona o praní špinavých peněz neobsahuje 18 USC § 1960 žádný požadavek na úmysl s ohledem na majetek. …
„Navíc — a opět na rozdíl od 18 USC § 1956 — 18 USC § 1960 vůbec nezmiňuje ‚majetek‘. …
„Na rozdíl od pododdílů (A) a (B) je pododdíl (C) 18 USC § 1960 nicméně natolik podobný praní špinavých peněz, že „nelicencovaný obchod s převodem peněz“ definovaný v tomto pododdíle by měl být rovněž považován za „přečin proti majetku“. …
„Vláda zde nenabídla žádný důkaz (ani nevznesla žádná obvinění), že Liggins věděla, že finanční prostředky, které převáděla, byly produktem nezákonné činnosti. Naopak, vláda opakovaně vyjádřila názor, že Liggins nevěděla o základní trestné činnosti, že nikdy nekomunikovala s jinými členy podvodného schématu než [Charles] Ochi, a že nerozuměla povaze plateb, které prováděla. V Obžalobě z Ochiho je Liggins skutečně identifikován jako „nevědomý přenašeč“ finančních prostředků, kterého Ochi naverboval prostřednictvím milostného plánu. … V souladu s tímto záznamem prezentační zpráva vypočítala Ligginsovu směrnou větu pouze na základě 18 USC §§ 1960(b)(1)(A) a (b)(1)(B). Chování Ligginse tyto dva pododdíly jasně naplňuje. Zatímco však prvky pododdílu (C) představují „přestupek proti majetku“, konkrétní trestné jednání Ligginse nesplňuje pododdíl (C), a proto nespadá do rozsahu povinného navrácení, jak zamýšlí MVRA.
Spojené státy v. Liggins (Lawyers Weekly č. 02-518-23) (7 stran) (Talwani, J.) (Trestní akce č. 1:22-cr-10152-IT) (15. listopadu 2023).
Kliknutím sem si přečtete celé znění stanoviska.