Deir al-Balah – Třetí den izraelské ofenzivy v pásmu Gazy seděla Siham Naji naproti svému manželovi Khaledovi v jejich obývacím pokoji, když si vzpomněla, že si má vzít denní léky.
Šla do kuchyně a otevřela dveře lednice, aby nabrala trochu vody. V další vteřině se ocitla v pekle.
“Byl jsem sražen na podlahu a ucítil jsem na sobě něco horkého,” řekl 48letý muž. Vzduch kolem ní potemněl a naplnil se prachem, v uších jí zvonily zvuky ničení.
Izraelská střela zasáhla dům jejího souseda, úplně ho srovnala se zemí a poškodila dům Naji.
Siham opakovaně vykřikovala manželovo jméno, než zaslechla jeho slabé namáhavé dýchání.
Vylezla na ruce a kolena, vrátila se do obývacího pokoje a spatřila spodní polovinu Khaledova těla pohřbenou pod troskami. Z úst mu vytékala krev.
Její syn Mustafa ležel v šoku ve své ložnici a myslel si, že ztratil veškerý cit ve svém těle.
Nakonec se matce a synovi podařilo vysvobodit Khaleda z trosek a všichni tři se vypotáceli ze svého zničeného domu, zraněni, ale živí.
Siham Naji drží ve své kuchyni krabici rajčat, která zůstala z velké části nedotčená [Ashraf Amra/Al Jazeera]
‘Můj vlastní palác’
Rodinný dům Naji, kde bydlelo 15 členů, byl dílem lásky – Khaled ho během let postavil sám. Pyšnil se dvěma obývacími pokoji, třemi ložnicemi, kuchyní, velkou koupelnou a částečně dokončeným bytem pro jeho ženatého syna ve druhém patře.
“Bylo to jako žít ve svém vlastním paláci,” řekl Khaled (51). “Celý můj život a sny byly v tomto domě.”
“Byl jsem v procesu budování balkonu s výhledem do zahrady,” dodal. “Měl jsem v plánu udělat v létě malý bazén pro mladší děti.”
Den po útoku se Khaled vrátil, aby prozkoumal škody na svém milovaném domě.
“Všechny ty roky práce byly vlity do úsilí postavit tento dům vlastníma rukama s pomocí mé ženy,” řekl. “Namíchal jsem beton a navrhl rozložení a vybral ten nejlepší nábytek.”
Rodina Naji sedí ve své kuchyni na snídani [Ashraf Amra/Al Jazeera]
Rodina dostala zprávu, že cílem bude dům v jejich sousedství, ale nevěděla, který z nich.
Asi 10 dní se rodina pokoušela ukrýt ve škole, ale podmínky byly nesnesitelné. “Není tu voda, elektřina ani soukromí,” řekl Siham. “Je to velmi přeplněné.” Šli jsme tedy do nemocnice mučedníků Al-Aksá, ale tam byla situace víceméně stejná.
Rodina Naji se rozhodla vrátit do svého domova a žít mezi ruinami, viděla to jako lepší možnost. Poté, co z jedné místnosti odstranili suť a co nejlépe ji uklidili, položili matrace na spaní. Místnost neměla dveře ani okna.
“Kam jinam bychom šli, na ulici pod plachtou?” zeptal se Khaled řečnicky. “Takže když moje děti nezemřou při izraelském útoku, zemřou zmrznutím nebo na některou z nemocí, které propukly?” Raději důstojně zemřu ve svém domě, než abych žil ve stanu.“
Dům Khaleda Najiho, který postavil cihlu po cihle, byl poškozen při izraelském leteckém útoku 10. října ve městě Deir al-Balah v centrální Gaze. [Ashraf Amra/Al Jazeera]
Naděje na přestavbu
Podle ministerstva veřejných prací a bydlení v Gaze poškodilo izraelské bombardování více než polovinu všech obytných jednotek – více než 222 000 domů – v pásmu Gazy. Nejméně 40 000 domů bylo zcela zničeno, ale ministerstvo nebylo schopno tyto statistiky aktualizovat od 6. listopadu, kdy se zhroutil.
Nyní zničený domov Naji je posetý troskami. Z rozbitého betonu trčí kovové trubky a tam, kde kdysi stály zdi, jsou zející díry. Kuchyň zůstala z větší části nedotčena. Malou chodbou, kolem poškozené pračky, je místnost, kde spí rodina.
Layan Naji, 15, věší ručně vyprané prádlo na provazy uvázané přes ruiny.
“Pokoj, ve kterém spíme, je velmi chladný,” řekla. Je ale vděčná, že její sedmiletá kočka Sondos přežila izraelský nálet.
“Myslela jsem, že jsem Sondos ztratila, a byla jsem tak šťastná, když ji můj otec našel,” řekla. “Vždy spí u mých nohou.”
Layan Naji a její kočka Sondos ve svém domě v Deir al-Balah [Ashraf Amra/Al Jazeera]
Protože se jim ztratilo veškeré ložní prádlo, musela si její matka půjčit přikrývku a polštář od souseda.
“Moje dcery se poflakují v pokoji, ale já potřebuji prostor, takže sedím sám s rukou na tváři,” řekl Siham. Myslí hlavně na jejich zničenou zahradu, kde byly guavy, fíky, citroníky a datlové palmy.
“Naši zahradu jsem milovala,” řekla. „Seděli jsme tam, pili čaj a povídali si. Doufám, že se nám podaří náš dům přestavět a udělat ho ještě lepším než dříve.“