Nouvelles Blog

Pokud rivalita mezi čínsko-americkým systémem přeroste v novou studenou válku, mohli bychom vidět, jak se bipolární pořadí konkurenčních bloků opět stane realitou. Pokud se zbývajícím mocenským centrům podaří udržet si strategickou autonomii, svět zítřka pravděpodobně zůstane multipolární.

Tento globální vývoj má zásadní důsledky pro světový řád. Bude eroze hegemonie západních liberálních demokracií znamenat konec liberálního světového řádu? Mohou multilaterální instituce spoluzaložené Spojenými státy spolu s jejich normativními základy přežít, pokud „světový policista“ již nebude mít moc ani vůli je garantovat?

Budou i v budoucnu existovat univerzální instituce, které jsou otevřené všem státům a jejichž normy jsou závazné pro všechny? Řečeno ještě výstižněji, může univerzální povaha lidských práv přežít v multipolárním světě, kde proti sobě soutěží civilizace s různými hodnotami?

Marc Saxer Vzestup neliberálního partikularismu

Podívejme se na ideologický rozměr boje za zítřejší světový řád. Liberální řád je doma i globálně zpochybňován konkurenčními koncepty řádu. Na Západě se liberální univerzalismus dostává pod tlak různých forem neliberálního partikularismu.

Krajní pravice likviduje právní stát a přeměňuje liberální republiky se silnými právy menšin na neliberální většinové demokracie. Jejich cílem je omezit demokratickou participaci a požehnání sociálního státu na nativistickou většinu. Jak ukazují kampaně ‘America First’ a Brexit, pravicoví populisté se snaží vymanit z řetězů mezinárodního práva, které brání jejich cíli neliberální transformace státu a společnosti.

Identitární levici však není cizí ani partikularistický tribalismus. Podněcování lidí s různou barvou pleti, původem, náboženstvím nebo sexuální identitou proti sobě podkopává rovnostářský étos republiky. Snahy omezovat svobodu projevu disidentů, kulturně relativizovat porušování zákona nebo obcházet parlamentní systém pomocí politických komisařů vycházejí z neliberálního ducha. Selektivní odsuzování porušování lidských práv nakonec zesměšňuje univerzalistické myšlenky rovných práv pro všechny.

Pokud je dovoleno těmto formám partikularismu ovlivňovat státní politiku, je podkopáván závazek Západu k univerzálním normám. Je pravda, že Čína a Rusko využívají kritiku globálního Jihu vůči dvojímu standardu Západu pro své vlastní cíle. Ale byl to sám Západ, kdo poškodil svou morální autoritu tím, že porušil mezinárodní právo v Abú Ghrajbu a na Guantánamu.

Tato ztráta legitimity a relativní ztráta moci oslabuje schopnost Západu prosadit se. Kdekoli se k moci dostanou izolacionistické nebo nacionalistické síly, chybí také politická vůle hájit mezinárodní právo a lidská práva po celém světě. To není dobré znamení pro budoucnost liberálního světového řádu a jeho univerzálních základních hodnot.

Rusko a Čína

Kritika neokonzervativního šíření demokracie silou zbraní ze strany Globálního Jihu poukazuje na to, že ve Washingtonu vždy existovali zastánci amerického impéria a skutečně existují dodnes. Zejména v Rusku a Číně získávají pozornost obranné a útočné varianty neoimperiálních konceptů řádu.

Na straně obrany Rusko a Čína volají po nezasahování liberálního Západu do vnitřních záležitostí jejich civilizací. Na útočné straně, s odvoláním na svou imperiální historii, si činí nárok na postavení nezávislého mocenského centra v hierarchicky organizovaném světovém řádu.

Rusko ideologicky zamaskovalo svůj pokus použít ozbrojenou sílu k vytvoření exkluzivní sféry vlivu tím, že rozlišovalo mezi vitální euroasijskou a dekadentní západní civilizací. Je ironií, že tyto neoimperiální fantazie jsou obzvláště populární v nacionalistických kruzích na „dekadentním Západě“. Možná, že obnovená popularita Huntingtonovy teze o „střetu civilizací“ pramení z partikulární touhy roztřídit chaotický svět na kmeny složené z „lidí, kteří jsou jako my“ a „lidí, kteří nejsou“.

Čína naproti tomu prosazuje s odkazem na svou tisíciletí starou vysokou kulturu myšlenku, že civilizace mohou žít v harmonii, pokud jsou respektovány jejich vlastní kultury a tradice. Namísto univerzality lidských práv hovoří pekingská „Iniciativa globální civilizace“ o „společných hodnotách lidskosti“, které musí každá kultura interpretovat s ohledem na své „vlastní podmínky a jedinečné rysy“.

V rámci Organizace spojených národů Čína prosazuje svůj vlastní výklad, který staví právo na ekonomický a sociální rozvoj nad politická a občanská práva. Filozof Zhao Tingyang znovu zavádí starověký systém Tianxia („vše pod nebem“) jako normativní nadstavbu pro světový řád s čínskými rysy. Kritici se obávají, že všechna tato znovuobjevení konceptů z čínské imperiální historie skrývají pokus ospravedlnit hegemonii staré a nové říše středu v Asii.

Čínské pokusy podkopat rovnost, suverenitu a územní celistvost svých sousedů vyvolávají stejné pobouření jako humanitární intervence Západu, které kritici odsuzují jako cynické triky s cílem využít univerzální práva jako záminku k zasahování do vnitřních záležitostí země. Na globálním Jihu jsou vestfálské principy zakotvené v Chartě OSN postaveny proti zasahování imperiálními a liberálními idejemi pořádku.

Namísto hierarchického řádu, v němž se vazalské státy seskupují kolem imperiálních pólů, trvají na tom, že všechny suverénní národní státy jsou si podle mezinárodního práva rovny navzdory asymetriím velikosti a moci. Princip územní celistvosti má za cíl zastavit násilné útoky z imperiálních center.

Na druhé straně je zásada nevměšování podporována proti humanitárním intervencím liberálních internacionalistů a programům strukturálních úprav institucí globálního vládnutí. Tato zášť vůči vnějším zásahům je důvodem, proč západní narativ o systémovém soupeření mezi demokracií a autokracií nachází na globálním Jihu tak malou rezonanci.

Hledání konsenzu v multipolárním světě

Od svého založení vestfálským mírem v roce 1648 byl mezinárodní systém států navržen bez centrální autority. Hegemon USA selektivně vykonávající roli „světového policisty“ po skončení studené války byl vždy jen chabou náhražkou.

V budoucnu je nepravděpodobné, že Washington bude mít vůli ani moc sankcionovat porušování univerzálních norem. Zásadní otázkou tedy je, zda lze v multipolárním, a tedy normativně pluralitním světě, v němž existují civilizace s odlišnými hodnotami a historickými zkušenostmi, vytvořit unilateralistický minimální konsensus založený čistě na voluntarismu.

Která koncepce řádu nakonec zvítězí, bude záviset na rovnováze sil v boji za zítřejší světový řád. Chce-li Západ zachovat liberální řád, bude se muset zdržet zásahů humanitárního intervencionismu, který je vnímán jako imperialistický, a dvojího metru, pokud jde o aplikaci univerzálních norem.

To neznamená opuštění základních hodnot demokracie a lidských práv, ale znamená to zdržet se šíření těchto hodnot pomocí ozbrojených sil a ekonomického nátlaku. Zda se Západ dokáže přimět k realizaci této změny či nikoli, bude samozřejmě záviset zejména na výsledku vnitřního konfliktu mezi neliberálními partikularisty a liberálními univerzalisty.

Z progresivního hlediska je univerzalistický závazek k rovným právům pro všechny nejúčinnějším lékem na nekonečné hry s nulovým součtem mezi identitárními kmeny, které způsobují stagnaci společnosti jako celku.

Abychom zabránili globálnímu střetu civilizací, kde každá kultura relativizuje pravidla soužití, musíme se držet univerzalistických norem. Jestliže normy, na nichž je v současnosti založen světový řád, s jeho křesťanskými a přirozenými právními konotacemi, již nejsou přijatelné pro všechny, je zapotřebí rovnocenný dialog mezi civilizacemi, aby se zjistilo, na kterých univerzálních principech se lze místo nich shodnout.

Existuje však obava, že odůvodněné debatě o osvíceném vlastním zájmu Západu na zachování mezinárodního řádu založeného na všeobecně platných normách hrozí, že bude přehlušena hlukem morálně nabitých kulturních válek.

Zastánci koncertu velmocí připomínají, že respekt k výlučným zónám vlivu velmocí zabránil tomu, aby studená válka přerostla ve válku horkou (například během kubánské raketové krize). Cenou za tuto relativní stabilitu v imperiálních centrech jsou však nikdy nekončící zástupné války na periferii. Odmítání neoimperialistických koncepcí řádu také živí neochotu drtivé většiny států klanět se nadvládě jednoho pólu.

Velké části globálního Jihu – včetně důležitých hlasů v Číně a východní Evropě – obhajují renesanci vestfálského řádu rovnoprávných a suverénních států. Pokud Západu chybí politická vůle a síla k zachování liberálního řádu, může být udržování mírového soužití založeného na principech rovnosti, suverenity a územní celistvosti všech států Charty OSN tím nejlepším ze všech horších světů.

Marc Saxer koordinuje regionální práci Friedrich-Ebert-Stiftung (FES) v Asii a Tichomoří. Předtím vedl kanceláře FES v Indii a Thajsku a vedl oddělení FES Asia Pacific.

Zdroj: International Politics and Society (IPS) – Journal vydaný Mezinárodní politickou analytickou jednotkou Friedrich-Ebert-Stiftung, Hiroshimastrasse 28, D-10785 Berlín

Úřad IPS OSN

Sledujte @IPSNewsUNBureau
Sledujte IPS News Bureau OSN na Instagramu

© Inter Press Service (2023) — Všechna práva vyhrazenaPůvodní zdroj: Inter Press Service

kam dál?

Odkaz na tuto stránku z vašeho webu/blogu

Přidejte na svou stránku následující HTML kód:

Jak bude vypadat zítřejší světový řád?, Inter Press Service cite>, úterý 21. listopadu 2023 (publikováno v Global Issues)

… k výrobě tohoto:

Jak bude vypadat zítřejší světový řád?, Inter Press Service, úterý 21. listopadu 2023 (uveřejněno Global Issues)